Stoupáš na vrchol svojí hory a vše kolem pozbývá svoji moc.
Jako bys odcházel ze světa pout.
Býval tak důvěrně známý, jediný...
A nyní? Je jen pouhou myšlenkou, kterou necháš odplynout.
Ve svobodě netoužení odcházíš k jejímu zdroji.
Sám. Do mnohosti Všeho.
Rozevíráš náruč pro veliké Pochopení.
Odcházíš a vstupuješ.
Nemusíš učinit jediný krok.
A zůstane jen zrcadlení, odraz na hladině.
Toho, co bylo tebou, co bylo světem, který jsi znal.
Jak bys ještě mohl toužit po tom, co pomíjí?
(Obraz je v soukromé sbírce.)