INFO

Odhalení II / Revealing II.

Ten plášť, tak jemný a přece tížící jak nevědomost sama.
Musel jsem jej vysvléci, Pane, neboť sláblo světlo v mých dnech.
Nestačilo je již ozářit to, co neustále pomíjí.

Odhalil jsem se tedy.
Jako poutník, jenž kráčí po vodách,
spěji k tobě a hle - jsi ve mně, jsi všude, vším.
Propůjčil jsi mi svůj dech, abych se oživil a nyní jsem bdělý.

Protože jsem pochopil.
A po tváři mi stékají slzy, drahokamy věčnosti...

(Obraz je v soukromé sbírce.)