INFO

Schody do nebe

Kam jdeme? Co hledáme?
Znovu a znovu do hlíny padáme, když spirálou stoupáme
- ke hvězdám, k Bohu a v srdcích touhu - máme, neznámou.

Slepí a hluší v lomozu, v buši - ztracení,
hledajíc spasení ve světle jasu.
Snad pro tu krásu? Snad pro tu svobodu, pokory úrodu.

Snad pro to splynutí, co kámen k úsměvu donutí
a se slzou pohnutí vede nás domů.
A tak tápeme, zoufáme, pokoje nemáme,
když cesta je příkrá a o pomoc voláme.

Neznáme kdy, nevíme kde, jen jistotu máme, že je tu někde,
ten druhý břeh, jenž naději skýtá pro duši znavenou
- tisíci životy, žádostmi, pouty, jež jasu už nenesou.

Však berme je s noblesou, ne v pěsti zavřené, pak přijde lehkost
a v modlitbě vzlétneme, k poznání pravdy, jež je tu navždy,
že vše je jednota.

Pak zmizí slepota, šalba a klam, svou touhu já na oltář dám.
A sestoupí mír, ten poslední, blažený,
aby pak přinesl duši mé spasení.

(Obraz je v soukromé sbírce.)