Jsem a nejsem v tomto kraji,
kde tělo mám, jež pomine.
A už vím - to sny se zdají,
v myslích všech, a taky mé...
Moje loď, ta je i není...
Brázda činů jen se pění.
Pomine však - pohleď na ní,
jak té lodi zrcadlení.
Každá loďka jiná jest.
S cestou jí nesmíš si plést.
Brázda směr ti naznačí,
hledět srdcem postačí.
Skutky - jen brázda, jíž loď dala tvar.
A po ovoci poznáš strom, jeho mír, jeho žár.
Však dotknout se MĚ nedokážeš,
dokud sebe nevymažeš...
Ta lodní brázda - znamení o směru,
jímž kroky jdou, co cítí důvěru.
A kde je ten, který jí rozčeřil?
V oceán Ticha navždy se ponořil...
(Obraz je v soukromé sbírce)