Pane, již jsem si vzpomněl...
Z vrcholu mojí hory nevidím nic, než loď plující k Bohu.
A za vše, co je její částí - za vše, co bylo, je a bude - za to vše děkuji.
Pohlížím kolem, vše září Tvým světlem.
A to je nezměrná úleva.
Jenže, nač všechna ta slova? Znovu a znovu - slova...
Stále více cítím, že Ticho má smysl porušit jen tím,
že vyjádřím, jak Tě miluji.
Že jsem v Tobě. A jedině z Tebe žiji.
Já námořník z lodi k Bohu.
(Obraz je v soukromé sbírce)