Pane, dovolil jsi, abych usedl do koruny Tvého stromu.
Abych byl alespoň občas svědkem Tvého tvoření.
Měl jsi podmínku, kterou jsem však rád vyplnil, musel jsem se stát opět chlapcem...
A tak sedím ve větvoví, splývám s kůrou kmene a cítím, jak mnou proudí míza nezměrnosti.
Ve svatém tichu Tvé nekonečné koruny, v tom tichu, jež je základem všeho, v pokoře spočívám...
A netoužím vládnout, netoužím vnucovat, netoužím získávat, netoužím...
Ach, sladká svoboda netoužení!
(Obraz je v soukromé sbírce.)